Můžete získat přístup na obě naše platformy z jediného účtu Saxo.
Měli byste investovat do stavebního průmyslu? Jakou roli hrají náklady a nedostatek pracovní síly
Investiční témata
Saxo Group
Stavebnictví bylo vždy důležitým motorem hospodářského růstu, avšak síly, které toto odvětví formují v současné době, vypadají jinak. Nedostatek pracovní síly, rostoucí náklady na materiál a pomalý posun směrem k automatizaci stavebních procesů vyvíjejí tlak na tradiční modely projektů. Pro investory se již stavebnictví nevyvíjí pouze v předvídatelných realitních cyklech, ale odráží mnohem hlubší strukturální změny v dodavatelských řetězcích, demografických trendech a regulačních rámcích.
Jak vlády prosazují revitalizaci infrastruktury a města se nadále rozrůstají, poptávka zůstává stabilní. Vyšší náklady, menší počet kvalifikovaných pracovníků a nová environmentální nařízení však zvyšují riziko při realizaci. Stavebnictví stále nabízí příležitosti pro odolné, dlouhodobé výnosy, ovšem nikdy nebylo důležitější chápat, kam se sektor ubírá a které faktory by mohly jeho růst narušit.
Jak velký je stavební průmysl a proč je důležitý
Stavební průmysl představuje jeden z hlavních pilířů globální ekonomiky a roční stavební aktivita se odhaduje na hodnotu přes 15 bilionů USD. To činí přibližně 13 % celosvětového HDP a zahrnuje rezidenční, komerční, průmyslové i infrastrukturní projekty. V mnoha národních ekonomikách, zejména na rozvíjejících se trzích, stavebnictví zajišťuje významné pracovní příležitosti a zároveň podporuje širší hospodářský rozvoj.
Investice do infrastruktury jsou mimořádně důležitým hnacím motorem dlouhodobého růstu a konkurenceschopnosti měst. Silnice, mosty, energetická vedení a sítě veřejné dopravy nepředstavují jen spojení mezi komunitami, ale vytvářejí i zásadní podmínky pro obchod, inovace a kapitálové investice. Proto jsou investice do infrastruktury často prioritou v politických agendách, které se zaměřují na posílení ekonomické odolnosti a urbanizace.
Celosvětově tento sektor zaznamenává růst, avšak nerovnoměrný. V rozvíjejících se ekonomikách probíhá rychlá expanze poháněná urbanizací a demografickými změnami, zatímco vyspělé trhy se rozvíjejí pomalejším, cyklickým tempem. Růst úrokových sazeb, inflační tlaky a proměnlivé regulační prostředí vyvolávají nové nejistoty. Historicky silná korelace stavební aktivity s ekonomickými cykly vede v období poklesu k odkladům projektů, omezenějším možnostem financování a zpomalení růstu. Tato cyklická citlivost činí volatilitu stavebního trhu důležitým faktorem, který by investoři měli bedlivě sledovat.
V posledních letech jsme byli svědky prudkého zviditelnění těchto dynamik. Uzavírky v důsledku pandemie, následované narušením dodavatelských řetězců a prudkým nárůstem inflace, způsobily dramatické výkyvy v časových harmonogramech projektů, nákladových vstupů a prognózách poptávky. Ačkoli se stavební sektor ukázal jako odolný, zůstává citlivý na změny měnové politiky, dostupnost pracovní síly a stav globálních dodavatelských řetězců. Tyto vlivy výrazně a dlouhodobě ovlivňují skladbu připravovaných projektů, provozní marže i celkovou ziskovost sektoru.
Rostoucí náklady ve stavebnictví: materiály a další faktory
Během posledních let se náklady na stavební sektor dramaticky zvýšily, a to v důsledku narušených dodavatelských řetězců a vytrvalé inflace u klíčových vstupů. Ocel, beton a dřevo například zaznamenaly výrazný růst cen. Ve Spojených státech vzrostl index cen výrobců (PPI) pro stavební materiály z hodnoty 234,30 v dubnu 2020 na 334,84 v březnu 2025—tedy o více než 42 %. Přestože mezi koncem roku 2022 a rokem 2024 ceny částečně klesly, zůstávají nad úrovní před pandemií a začátkem roku 2025 začaly znovu růst.
Příčiny růstu stavebních nákladů již nelze přičítat jen krátkodobým výkyvům. Globální ceny energií, dopravní problémy a geopolitická nestabilita vedou k trvalému růstu nákladů na vstupní suroviny. Kromě materiálů se zhotovitelé potýkají i s rostoucími náklady na pojištění, financování projektů a dodržování předpisů—zejména u stavebních řešení zaměřených na environmentální certifikace nebo ESG standardy.
V reakci na to developeři a generální dodavatelé přehodnocují způsoby, jak řídit rizika spojená s náklady. Smlouvy s pevnou cenou jsou stále vzácnější a roste obliba modelů cost-plus či systémů sdílení rizik. Na některých trzích se také postupně prosazuje modulární výstavba a prefabrikace, které mohou zkrátit dobu na staveništi a lépe kontrolovat rozpočet. Přesto vysoká volatilita cen vstupů stále narušuje tradiční plánování a rozpočtování projektů, což vede k odkladům nebo přesunům investic.
Pro investory je růst cenové volatility spojen se sníženou předvídatelností marží a vyšším provozním rizikem. Mnohdy dochází k prodlevě mezi zadáním zakázky a samotným nákupem, během níž změny cen materiálů mohou nepříznivě ovlivnit marže, pokud nejsou přiměřeně zajištěny nebo promítnuty do smluv. Porozumění tomu, jak stavební firmy řídí rizika v oblasti nákladů, je proto zásadní pro hodnocení expozice v tomto sektoru.
Dopad nedostatku pracovní síly na plány projektů
Nedostatek pracovní síly zůstává jednou z nejnaléhavějších výzev ve stavebním průmyslu. Průzkum z roku 2024 zjistil, že 75 % zaměstnavatelů ve 21 evropských zemích hlásí potíže s nalezením pracovníků s odpovídajícími dovednostmi, což je výrazný nárůst oproti 42 % v roce 2018. Tyto nedostatky jsou obzvláště závažné v oborech, jako je zedničina, tesařina či elektroinstalace—v profesích klíčových pro včasné dokončení projektů, které je však stále obtížnější obsadit s ohledem na stárnoucí pracovní sílu a nedostatečný počet nových uchazečů.
Nedostatek pracovních sil je strukturální a není cyklický. Stavebnictví zápasí s udržením úrovně kvalifikace pracovníků, jelikož se odvětví posouvá směrem k technologicky náročnějším postupům. Profesní vzdělávání nedrží krok s potřebami trhu a v několika zemích EU došlo ke zpřísnění imigračních politik, které dříve pomáhaly vyrovnávat nedostatek domácích pracovníků.
Tento nedostatek pracovní síly již ovlivňuje jak náklady, tak predikovatelnost realizace projektů. Zpoždění bývá stále častěji způsobeno nikoli nedostatkem materiálů či povolovacími procesy, nýbrž absencí dostatečného počtu pracovníků na stavbě. V reakci na to někteří developeři zmenšují rozsah projektů, prodlužují dodací lhůty nebo přecházejí k metodám výstavby mimo staveniště. V regionech se silnou poptávkou se doba výstavby prodlužuje o několik měsíců, což vede k růstu nákladů na financování a držení.
Pro investory jde o dynamiku, která přináší realizační rizika, jež se obtížně kvantifikují a řeší. Společnosti s dobrým napojením na subdodavatelské sítě, vlastním vzdělávacím programem či včasnými investicemi do automatizace jsou lépe připraveny zvládat limity v oblasti pracovní síly. Přesto však nedostatek kvalifikovaných pracovníků zůstane pravděpodobně trvalou překážkou, která bude ovlivňovat marže, harmonogramy i rozdělení kapitálu napříč tímto sektorem.
Automatizace a robotika ve stavebnictví: částečné řešení
Stavebnictví je nadále jedním z nejméně automatizovaných odvětví, a to navzdory rostoucímu tlaku na zvýšení produktivity a zvládání rostoucích nákladů na pracovní sílu. Zatímco výrobní sektor již zavedl robotiku ve velkém měřítku, ve stavebnictví se stále silně spoléhá na manuální práci.
Automatizace ve stavebnictví zahrnuje technologie jako autonomní stroje, robotické zdění, drony pro mapování nebo 3D tisk betonu. Její využití postupně narůstá, zejména u velkých infrastrukturních projektů v Evropě, kde pilotní programy zkrátily harmonogramy a snížily množství odpadu. Přesto se většina přínosů zatím omezuje na úvodní fáze prací, jako je terénní úprava či výkopy, namísto specializovaných řemesel.
Autonomní stavební roboti mohou do určité míry pomoci snížit přetížení u některých fyzicky náročných úkolů, zkušené pracovníky však nenahradí. Spíše mění jejich roli směrem k dohledu a preciznějším činnostem. Překážkami zůstává vysoká kapitálová náročnost a náklady na implementaci, což omezuje zejména menší firmy.
Celkově se však automatizace stává konkurenční výhodou. Firmy, které investují do robotiky a digitálních workflow, mají obvykle spolehlivější dodací lhůty a menší pravděpodobnost překročení rozpočtu. Přestože nejde o úplné odstranění nedostatku pracovní síly, automatizace nabízí strategické plus na trhu, kde je kvalifikovaná pracovní síla nedostatková.
Vyplatí se dnes investovat do stavebních společností?
Investice do stavebních firem zůstávají přitažlivou volbou, avšak úspěch vyžaduje nalezení společností, které dokážou zvládnout současné výzvy v oboru. Zájem investorů se odklání od široké expozice sektoru a zaměřuje se spíše na firmy s adaptivními strategiemi a silnými rozvahami.
Mezi hlavní charakteristiky, které investoři v současnosti preferují, patří:
- Diverzifikované zdroje příjmů. Firmy působící ve více segmentech – například v infrastruktuře, logistice a renovacích – obvykle čelí menší volatilitě než ty, které se spoléhají výhradně na spekulativní rezidenční projekty.
- Efektivní řízení nákladů. V prostředí proměnlivých cen materiálů mají lepší pozici k ochraně marží ty společnosti, které uplatňují účinné nákupní strategie a jednoduché, lehké operační modely.
- Silné projektové pipeline. Dobře strukturované portfolio zakázek, zejména založené na veřejné infrastruktuře nebo ESG-orientovaných developmentech, zajišťuje lepší výhled peněžních toků.
- Provozní odolnost. Firmy s robustními subdodavatelskými sítěmi, předkvalifikovanými dodavateli a digitálními workflow obvykle dokážou lépe reagovat na výpadky.
- Obezřetný přístup k novým stavbám. Přestože nové projekty zůstávají v určitých lokalitách atraktivní, příliš vysoká expozice v přehřátých segmentech může zvýšit riziko poklesu. Investoři jsou proto obezřetnější a upřednostňují firmy, které vyvažují novou výstavbu s rekonstrukcemi a infrastrukturními projekty.
Stručně řečeno, nová výstavba může být stále zajímavou investicí za předpokladu, že se realizuje prostřednictvím společností, které dokážou efektivně řídit s ní související rizika.
Vývoj realitního trhu a stavebnictví: kde se protínají
Stavebnictví a development realit jsou úzce propojeny, ale mají odlišnou dynamiku. Developeři se zaměřují na nákup pozemků, plánování a tržní poptávku, zatímco stavební společnosti zajišťují efektivní realizaci projektů a převádějí design i financování do fyzické podoby. Jejich výkonnost je silně ovlivněna načasováním, rozsahem a lokalitou jednotlivých developerských záměrů.
Realitní boom z let 2020–22, podpořený nízkými úrokovými sazbami a silnou poptávkou po nových bytech a logistických prostorách, zvýšil stavební aktivitu v mnoha zemích. Nicméně rostoucí náklady na úvěry, inflace a přísnější regulační podmínky tuto dynamiku nyní omezují. Výsledkem je, že počet projektů v některých oblastech klesá, zatímco v jiných, zejména těch spojených s veřejnou infrastrukturou, energetickými úsporami a víceúčelovými urbanistickými projekty, se zvedá.
Tento posun zdůrazňuje potřebu posuzovat expozici ve stavebnictví nejen optikou cen nemovitostí, ale též vyhodnocením hloubky a udržitelnosti budoucí poptávky. Projekty spjaté s urbanizací, dekarbonizačními požadavky a logistickou infrastrukturou mohou nabízet stabilnější výnosy než cyklická rezidenční výstavba. Stavební firmy, které se pohybují v těchto strategických odvětvích, často vykazují předvídatelnější zisky, zejména v regionech, kde bytová politika a vládní investice podporují stavební aktivitu.
Vliv na životní prostředí a rizika pro stavební investory
Budovy se na celkové spotřebě energie v EU podílejí přibližně 42 % a přibližně 35 % emisí skleníkových plynů v regionu, což z nich činí největšího spotřebitele energie. Emise z energetické spotřeby v budovách poklesly přibližně o 34 % mezi lety 2005 a 2022, zejména díky zlepšené energetické účinnosti a dekarbonizaci vytápění. Stavební sektor je však i nadále pod značným dohledem regulačních orgánů, tvůrců politik a institucionálních investorů. Tyto údaje podtrhují naléhavost sladění odvětví s klimatickými cíli EU a s rámci udržitelného financování.
Nová pravidla a politiky, jako je taxonomie EU, směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD) a přísnější požadavky na reportování v oblasti ESG, mění kritéria hodnocení projektů. Ty projekty, které se těmto kritériím nepřizpůsobí, mohou čelit vyšším nákladům na financování, reputačním rizikům nebo vyloučení z udržitelných finančních nástrojů. Vývojáři a dodavatelé proto stále více upřednostňují nízkouhlíkové materiály, cirkulární řešení a efektivní využití zdrojů.
Environmentální rizika zasahují i za rámec shody s předpisy. Mezi klimatická rizika patří například proměnlivé počasí, nedostatek vody nebo záplavy, což může ovlivnit proveditelnost staveb a harmonogramy. Pojišťovací náklady proto rostou a hodnocení rizik u projektů častěji zahrnuje modelování fyzických klimatických rizik. Společnosti s nedostatečnou environmentální strategií často bojují s nižšími maržemi, zpožděním projektů a menším zájmem investorů.
V současné situaci se zhodnocení environmentální expozice stává pro stavební firmy zásadním. Společnosti, které dokážou plnit nová kritéria a současně si udržet disciplínu v oblasti nákladů, mají větší šanci získat projektové příležitosti a naladit se na investory zaměřené na udržitelnost.
Investice do stavebnictví vyžadují pečlivý výběr a dlouhodobý pohled
Stavebnictví i nadále podporuje stěžejní ekonomické funkce, jako je bydlení nebo infrastruktura, avšak chování tohoto odvětví již není snadno předvídatelné. Projekty čelí větším realizačním rizikům kvůli nedostatku pracovní síly, kolísání nákladů a zpřísňujícím se předpisům. Tyto změny ovlivňují samotný způsob, jakým stavební branže realizuje a rozšiřuje svá řešení.
Výsledky investic proto rostoucí měrou závisí na tom, jak dobře dokáže firma plánovat, přizpůsobovat se a realizovat projekty v rámci těchto omezení. Společnosti, které zvládají dostát smluvním termínům, řídit náklady a plnit nová environmentální měřítka, si obvykle udrží cenovou sílu i přístup ke kapitálu. Stavebnictví tak dál zůstává zajímavou volbou pro dlouhodobé investice, avšak všeobecná expozice již nestačí; klíčové je pečlivé vybírání vhodných příležitostí.