Můžete získat přístup na obě naše platformy z jediného účtu Saxo.
Investice do zemědělství: Jak vertikální zemědělství a potravinová bezpečnost podporují růst
Investiční témata
Saxo Group
Globální potravinové systémy jsou neustále vystaveny trvalému tlaku vyplývajícímu z růstu populace, proměnlivých podmínek životního prostředí a zranitelnosti rozsáhlých dodavatelských řetězců. Tyto přetrvávající výzvy i nadále prověřují odolnost tradičních zemědělských přístupů. Současně nepřetržitý pokrok v zemědělských technologiích, městském pěstování a zdrojově efektivní produkci rozšiřuje potenciál agrárního(zemědělského) sektoru – a to ekonomicky i z hlediska ochrany životního prostředí.
Tento proměnlivý kontext často vede investory k tomu, aby se zamysleli nad dlouhodobou rolí agrárního sektoru. Kapitál stále proudí do inovací, jako je například vertikální zemědělství, zatímco potravinová bezpečnost je stále více považována za zásadní národní politickou otázku, nikoli jen za rozvojový cíl. S ohledem na rostoucí důraz na odolnost, udržitelnost a provozní efektivitu se agrární sektor postupně stává odvětvím, které je dobře připraveno reagovat na systémová rizika a zároveň uspokojit rostoucí světovou poptávku.
Co je agribusiness a proč je důležitý?
Agribusiness zahrnuje celé spektrum činností spojených s produkcí potravin a zemědělskou výrobou – od pěstování plodin a chovu hospodářských zvířat až po zpracování, distribuci a maloobchod. Na rozdíl od tradičního zemědělství, jež se zaměřuje výhradně na samotnou produkci, agribusiness představuje celý hodnotový řetězec. Patří sem výrobci osiv, dodavatelé vybavení, poskytovatelé logistických služeb i maloobchodní prodejci potravin, kteří společně fungují jako provázané články celosvětové sítě dodavatelských řetězců.
Abychom agribusiness správně pochopili, je nutné si uvědomit, že má dvě hlavní úlohy: působí jako významný hnací motor ekonomické aktivity a zároveň představuje strategický pilíř pro národní stabilitu.
Z ekonomického hlediska se agropotravinářský systém neomezuje pouze na prvovýrobu – která sama o sobě přispívá více než 4 % k celosvětovému HDP – ale zahrnuje také zpracování, distribuci, maloobchod i export, čímž svůj celkový ekonomický přínos dále zvyšuje. Zejména v rozvíjejících se ekonomikách často agribusiness představuje největšího zaměstnavatele, zapojuje výraznou část pracovní síly a tvoří základ exportních příjmů.
Ekonomická důležitost agribusinessu rovněž vychází z jeho schopnosti udržovat stabilní toky obchodu, vytvářet pracovní příležitosti a rozvíjet venkovská území. V kontextu světové ekonomiky se zároveň role podnikatelského prostředí stále více zaměřuje na efektivní využívání zdrojů, odolnost dodavatelských řetězců a udržitelný rozvoj – oblasti, ve kterých agribusiness nadále hraje klíčovou úlohu.
S ohledem na význam agrárního sektoru pro ekonomickou stabilitu se nyní podíváme, jakým způsobem potravinová bezpečnost působí jako strategická nutnost v rámci rozvoje zemědělství.
Co znamená potravinová bezpečnost v zemědělství
Potravinová bezpečnost znamená stav, kdy všichni lidé mají trvale fyzický, sociální a ekonomický přístup k dostatku bezpečného a výživného jídla. Tento vícerozměrný pojem zahrnuje čtyři hlavní složky:
- Dostupnost. Zajištění stálé nabídky dostatečného množství potravin prostřednictvím produkce, distribuce a směny.
- Přístup. Záruka, že jednotlivci mají prostředky k získání vhodných potravin, které jim zajistí nutričně vyváženou stravu.
- Využití. Správné biologické využívání potravin, které vyžaduje stravu poskytující dostatek energie a nezbytných živin, čistou pitnou vodu a adekvátní hygienu.
- Stabilita. Udržení stálé dostupnosti a přístupu k potravinám v průběhu času, bez výrazných výkyvů způsobených ekonomickými či klimatickými šoky.
Agribusiness se přímo podílí na každé z těchto oblastí potravinové bezpečnosti tím, že zvyšuje efektivitu, spolehlivost a udržitelnost potravinových systémů. Pokroky v integraci dodavatelských řetězců, logistice a výrobních technologiích vedou k lepší dostupnosti a cenové přijatelnosti potravin.
Existují však i výzvy, jako jsou geopolitické napětí, extrémní výkyvy počasí nebo kolísání cen vstupních surovin, které mohou ohrozit stabilitu potravinových systémů. V regionech s křehkou infrastrukturou se může narušení dopravy či dodávek hnojiv rychle promítnout do humanitárních krizí.
Z toho důvodu potravinová bezpečnost daleko přesahuje pouhé rozvojové otázky a stává se strategickou prioritou jak pro vlády, tak pro investory. Pro zainteresované subjekty v agrárním sektoru znamená začlenění odolnosti a udržitelnosti do provozních procesů nejen naplnění politických zadání, ale také klíčový prvek konkurenceschopnosti.
Aby bylo možné reagovat na rostoucí tlak na potravinové systémy, objevují se nové inovace, například vertikální zemědělství.
Vertikální zemědělství a jeho úloha pro potraviny a budoucnost
Vertikální zemědělství je způsob pěstování plodin v několika vertikálních vrstvách v kontrolovaném vnitřním prostředí. Využívá přitom bezsubstrátové metody, například hydroponii, aeroponii či akvaponii, které cílí na maximalizaci efektivity v rámci využití prostoru a zároveň minimalizují spotřebu zdrojů.
Na rozdíl od tradičního zemědělství není vertikální zemědělství omezeno dostupností orné půdy či klimatickými podmínkami, a proto se výborně hodí pro hustě obydlená městská centra.
Městské vertikální zemědělství přináší několik zásadních výhod:
- Efektivní dodavatelský řetězec. Lokalizace produkce zkracuje dodavatelské řetězce, snižuje emise z dopravy a omezuje znehodnocení potravin.
- Celoroční produkce. Díky řízenému prostředí lze pěstovat plodiny po celý rok, což zajišťuje stabilní přísun potravin bez ohledu na počasí.
- Optimální využití zdrojů. Vertikální zemědělství umožňuje dosáhnout výrazně vyšší produkce na čtvereční metr než tradiční metody, a k tomu spotřebuje méně vody i půdy.
Pro země, které se potýkají s rychlou urbanizací, omezenou ornou půdou nebo vysokou závislostí na dovozu potravin, představuje vertikální zemědělství škálovatelné řešení k posílení lokální produkce a podpory potravinové bezpečnosti.
Ačkoli samotný model vyžaduje značné kapitálové výdaje a spotřebu energie, pokroky v integraci obnovitelných zdrojů a automatizačních technologií tyto překážky postupně zmírňují. Tím roste investiční zájem o vertikální zemědělství, neboť nabízí potenciál pro udržitelnou, efektivní a odolnou produkci potravin.
Investice do agrárního sektoru: hlavní trendy a dynamika trhu
Zájem investorů o agrární sektor se rozšiřuje i za hranice tradičních zemědělských pozemků a zahrnuje celý hodnotový řetězec. Faktory, jako je rostoucí celosvětová poptávka, inflace cen potravin, narušení dodavatelských řetězců a rostoucí důraz na udržitelné postupy, přetvářejí způsob, jak se kapitál v tomto odvětví rozděluje. Proto se investiční strategie v zemědělství stále více zaměřují na škálovatelnost, technologické inovace a odolnost.
Podle OECD-FAO Agricultural Outlook 2023–2032 se očekává, že globální obchod se zemědělskými komoditami bude v nadcházející dekádě růst ročním tempem 1,3 %, a to vlivem růstu populace a stoupající poptávky po potravinách s vyšší přidanou hodnotou. Tato stabilní poptávka v dlouhodobém horizontu navíc doprovází krátkodobou volatilitu cen zemědělských komodit, což nabízí příležitosti jak pro zajištění (hedge), tak pro dlouhodobé investice.
Klíčové faktory, které tento investiční trend ovlivňují, zahrnují:
- Digitalizace zemědělských postupů.
- Nasazení technologií pro precizní zemědělství.
- Silná fúzi a akviziční činnost napříč výrobci osiv, logistickými společnostmi a zpracovatelskými podniky.
Vzhledem k tomu, že přizpůsobení se klimatickým změnám se stává prioritou v politické agendě, získává agrární sektor pozici nejen růstového odvětví, ale také strategického nástroje pro zmírňování systémových rizik – zejména pro portfolia orientovaná na udržitelná investiční témata.
Jak lze začít investovat do agrárního sektoru
Investiční příležitosti v agrárním sektoru přesahují samotné farmaření a nabízejí několik možných oblastí s rozdílnými profily rizika, výnosu a likvidity. Zde jsou ty hlavní:
Veřejně obchodované akcie a zemědělská ETF
Investice do veřejně obchodovaných společností působících v agrárním sektoru – například výrobců osiv, zemědělské techniky nebo potravinářských zpracovatelů – poskytují snadný vstup s vysokou likviditou. Také ETF orientované na zemědělství nabízejí diverzifikovanou expozici v celém odvětví a sledují indexy zaměřené na globální dodavatelské řetězce potravin, agrární technologie a iniciativy precizního zemědělství.
REITy zaměřené na zemědělskou půdu
Díky REITům (Real Estate Investment Trusts), které investují do zemědělské půdy, mohou investoři získat podíl na příjmech z pronájmu bez nutnosti přímého vlastnictví. Tyto fondy pronajímají pozemky zemědělským subjektům a výnosný nájem následně rozdělují mezi akcionáře. Mezi jejich potenciální výhody patří diverzifikace portfolia i ochrana proti inflaci, jelikož je podkladové aktivum hmatatelné.
Private equity a venture capital
Private equity neboli soukromý kapitál se zaměřuje na aktiva agrárního sektoru v počátečních a středních fázích, například na logistická centra, chladírenské skladování nebo infrastrukturu pro vertikální zemědělství. Rizikový kapitál se soustředí na rané fáze společností vyvíjejících agrární technologie, automatizační platformy a digitální nástroje pro dodavatelské řetězce. Tyto investice zpravidla vyžadují delší investiční horizont a jsou rizikovější, ovšem nabízejí potenciál vysokých výnosů a přispívají k naplňování cílů v oblasti ESG.
Komodity a futures kontrakty
Pokročilejší investoři mohou využít komodity a futures kontrakty, které nabízí taktickou expozici na zemědělské trhy. Tyto nástroje sledují cenové pohyby komodit, jako jsou obiloviny, živočišné produkty nebo tzv. měkké komodity, a mohou sloužit jako zajištění proti inflaci a narušení dodavatelských řetězců. Vzhledem ke své složitosti a volatilitě však vyžadují důkladné sledování a hlubší porozumění tržním podmínkám.
Volatilita cen komodit: dopady na investory
Ceny zemědělských komodit jsou ze své podstaty volatilní, ovlivňované kombinací dlouhodobých strukturálních vlivů a krátkodobých šoků. Události jako extrémní počasí, kolísání cen vstupů, změny obchodních politik či geopolitické napětí mohou narušit dodavatelské řetězce a způsobit cenové výkyvy. Za zmínku stojí zejména pandemie COVID-19 a konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou, které vedly k výraznému nárůstu cen důležitých komodit, jako je pšenice, kukuřice a hnojiva.
Inflace v tomto kontextu hraje klíčovou roli. Růst cen energií a nákladů na dopravu často vede k následnému zdražení potravin a tento efekt může přetrvávat i poté, co se počáteční výpadky v dodávkách vyřeší.
Pro investory tato volatilita představuje jak výzvy, tak příležitosti. Mezi taktické přístupy patří investice do ETF či futures kontraktů navázaných na ceny komodit, jež mohou sloužit jako zajištění proti inflaci a výpadkům v dodavatelských řetězcích. Je však nezbytné vyvažovat tyto taktiky dlouhodobějšími strategiemi, které berou v úvahu cyklickou povahu zemědělských trhů, regionální rizika spojená s produkcí a měnící se regulační prostředí – zejména pokud jde o environmentálně náročné zemědělské praktiky.
Je zemědělství odolné vůči recesi? Investiční rizika a výzvy
Zemědělství je často považováno za odolnější odvětví ve srovnání s jinými sektory během hospodářských poklesů. Poptávka po základních potravinách totiž zůstává poměrně stabilní, což pomáhá zmírňovat prudký pokles spotřebitelských výdajů. Na rozdíl od odvětví, která se zaměřují na volnočasovou či luxusní spotřebu, je agrární sektor zaměřen na uspokojování nezbytných potřeb, a tudíž lépe zvládá změny tržního sentimentu. V minulosti se navíc ukázalo, že zemědělská půda a akcie zemědělských společností byly během recesí méně náchylné k prudkým poklesům než širší tržní indexy, i když to není pravidlem za všech okolností.
Přesto ovšem nelze říci, že by zemědělství bylo vůči recesi zcela imunní. Regiony výrazně závislé na exportu mohou být zranitelné v důsledku měnových výkyvů a změn v zahraniční poptávce. Kromě toho je příjem zemědělců v mnoha zemích závislý na dotacích, clech a dalších regulatorních pobídkách, jež mohou být rychle upraveny v důsledku změn politických priorit. V období hospodářských poklesů se rovněž může zmenšit vládní podpora či investice do zemědělské infrastruktury, což negativně ovlivní produktivitu i ziskovost.
Investoři se navíc potýkají se strukturálními problémy. Standardy ESG se velmi liší v závislosti na konkrétních trzích a nadále se vyvíjejí rizika spojená s vlastnickými právy k půdě, pracovními podmínkami či udržitelnými ukazateli. Ačkoli je zemědělství obecně schopno udržet stálou poptávku i v dobách recese, jeho finanční výkonnost výrazně závisí na širším ekonomickém prostředí, stabilitě politik a provozních postupech. Nejde tedy pouze o uspokojování základní poptávky po potravinách.
Závěr: Agrární sektor jako strategické odvětví
Agrární sektor již překračuje svou tradiční roli defenzivní investiční složky. S nástupem vertikálního zemědělství, chytrých dodavatelských řetězců a klimaticky odolných technologií se dostává do popředí celosvětových strategií růstu.
Vzhledem k tomu, že se globální priority stále více zaměřují na udržitelnost, potravinovou bezpečnost a odolnost dodavatelských řetězců, nabízí agrární sektor možnost podílet se na stabilitě i transformaci zároveň. Od veřejně obchodovaných akcií po soukromý kapitál v agrárních technologiích a infrastruktuře spojuje agrární sektor strukturální výzvy s udržitelnými řešeními, která mohou růst. Pro investory hledající vyvážení rizika a pozitivního dopadu se tak otevírá příležitost podílet se na utváření budoucnosti potravinových systémů.
Související články
Investiční témata